Tygřík v něžné náruči, peřince a vaničce.

To není název pohádky, ale název článku shrnujícího naše zážitky z kurzu pro těhotné, a z vaničkování, cvičení a plaváníBaby clubu KENNY (centru paní Evy Kiedroňové)

Kdyby to ale pohádka byla, mohla by začínat třeba takto: 

Byla a je jedna dětská sestřička a maminka 3 dětí, pro kterou bylo její zaměstnání posláním. Jmenuje se Eva Kiedroňová, a její práce s dětmi ji přivedla k tak velkému zajmu o psychomotorický vývoj kojenců, že za 35 let své praxe se stala mezinárodně uznávanou autorkou unikátní metody péče o dítě a rozvoje kojence v souladu s jeho potřebami i psychomotorickým vývojem (PMV). Napsala 3 knihy, vytvořila několik živých i online programů pro rodiče, a založila 5 center Evy Kiedroňové s názvem Baby club KENNY pro vzdělávání a plavání rodičů s dětmi. 

Tohle všechno jsem se poprvé slyšela před pár lety přímo od paní Kiedroňové během jedné z lekcí předporodního kurzu v porodnici u nás ve Frýdku-Místku. To když jsem čekala první dcerku a na porod i mateřství se chtěla opravdu dobře připravit. Představení metody paní Kiedroňové, i aktivit Baby clubu KENNY mě nadchlo. Jde to zkrátka tak poznat, když někdo dělá a propaguje to, čemu nejen věří, ale má to i ověřené tolika lety praxe a tolika spokojenými dětmi a rodiči. Zkrátka „Poslání v praxi.“ A protože jeden z Kenny clubů je naštěstí zrovna i u nás ve Frýdku-Místku, přihlásili jsem se tam s manželem na kurz pro těhotnécelkem 8 setkání s několika dalšími páry v očekávání. První lekci vedla sama paní Eva Kiedroňová, ty další pak paní Denisa Struharňanská, zkušená lektorka psychomotorického vývoje a plavání kojenců, která je sama také maminka tří dětí. Každé setkání bylo ohromně přínosné a navíc příjemné! Jako takové předporodní rande, po kterém jsme se na to naše děťátko a rodičovství těšili zase o kousek víc 🙂 A kolikrát jsme se s ostatními nasmáli, hlavně při tréninku správných úchopů a zacházení s miminky (panenkami). Odcházeli jsme vždycky s blaženým pocitem

  • Že děláme dobrou věc pohodu i zdraví celé brzy rozrostené rodinky
  • Že víme víc o fyziologických i psychických potřebách děťátek od samého narození.
  • Že cítíme takovou větší vnitřní jistotou, jak s děťátkem zacházet, co mu může pomoct cítit se co nejklidněji v různých situacích.
  • Že jsme se dozvěděli spoustu informací o porodu, kojení a všem možném kolem dětí.
  • Že nemusíme trávit hodiny googlením a čtením rodičovských diskuzí, a přesto víme, co z toho množství zboží a vychytávek v obchodech se opravdu hodí, a co je zbytečné pořizovat. 
  • Že jsme zažili a užili si to příjemné prostředí a atmosféru v klubu, přítomnost jiných rodičů i dětí, společný pocit sounáležitosti a odlehčující humor. 

Vlastně nechápu, proč na takové kurzy nechodí skoro všichni budoucí rodiče, když je tolik školení na každou činnost, a zrovna něco tak důležitého, jako péče o děťátko se bere jako něco intuitivního. Jasně, že částečně je. ALE… 

Dělala jsem si proto raději pečlivě zapisky a nákresy na každé lekci (no já jsem trochu extrém, studijní typ :), a před porodem si vše zopákla, ale víte, jak se mi to pak hodilo? Představte si ten pocit, že držíte ten čerstvé narozený měkoučký zázrak v náručí, řekněme zrovna plačící, vy nevyspaná uprostřed první noci po porodu, a buď A) netušíte nebo B) víte, jaké nejčastější důvody toho plakání můžou být, a co můžu zkusit, aby klidně a blaženě usnul. A později v prvních dnech doma netrnete při čištění ten malilinkatých ušiček. Víte, jak držet a zabalit při koupání, a co je nejlepší na mazání. Atd atd atd. 

Když byly dcerce 3 měsíce, začali jsme chodit do Baby clubu KENNY na vaničkování, a pokračovali v plavání až do jejího roku a půl. Bylo to úžasné. Pro maminky i miminka. Plavání s miminky má obrovský význam. A próóóč? Protože 

Mrkněte na vtipné FOTO LEPORELO z našich zážitků.

A co napsat na závěr? Ať žijou rodinky s miminky v něžné náruči rodičů

PS (po narození druhé dcerky) – „Co by na tohleto řekla pani Kiedroňová…“ pomyslela jsem si kolikrát se smíchem (a někdy i bez smíchu), když teď máme druhou dcerku, a já ji často držím všelijak a jakkoli, balancující na jedné noze, snažící se někam dosáhnout nebo obstarat starší dcerku. Prostě musím přiznat, že teď mi často nejde o správné držení a úchop, ale o to udržet 🙂 A nikdy bych nevěřila, kolik činností se dá dělat jen jednou rukou.