Dát si k MDŽ šicí stroj? Zní to zvláštně? K němu jsem Vám složila kousek básně.

MDŽ se slaví na připomínku odvahy newyorskych švadlen za lepší pracovní a životní podmínky a rovnoprávnost. Takže takový šicí stroj může být krásným symbolickým dárkem sama sobě si.

Vždyť takový stroj může být i radosti zdroj. (A úspor. A někdy nervů, to je fakt 🙂 A od mužů je přece jen příjemnější dostat květiny, že jo 🙂

Že neumíte šít? Připadá Vám to složité? Nechce se Vám to učit? Nemáte čas? Nemáte na to buňky? Apod?

Tak to máme stejně! I když jsem absolventka skvělého kurzu šití, jde mi to pořád jako psovi pastva. Ale jde! A stačí to! Teda na garderóbu na míru ne, ale to se stejně časově ani finančně nevyplatí. Zato tenhle „hrc frc“ styl šití bohatě stačí na to nejpotřebnější- na domácí drobné pošívání, přišívání, zašívání, správky, úpravy, kutilské vychytávky – a ušetříte tím tolik peněz, že si nakonec i tu garderóbu můžete koupit. A nebo raději investovat do něčeho cennějšího. Třeba do PRAVÉ PŘÍPRAVY NA RODIČOVSTVÍ.

A tady je ta slíbená básnička:

Song pro Singer aneb Óda na můj šicí stroj – což je forma poděkování mému šicímu stroji, že má se mnou trpělivost a pomáhá mi tvořit a spořit 🙂

(na melodii písně Árie měsíce, kterou určitě znáte v podání Waldemara Matušky „Plavu si ani nevím jak“)

Šiju si ani nevím jak, byť nemám over, ani lock, mám jen v hlavě plno šicích plánů.

Mám ráda nitku zelenou, zpívám si píseň veselou, šicí stroj spokojeně vrní.

Má šití rád, a proto si na novou niť teď zvyká.

Já zatím stříhám, a stehuju, obšívám, zapošívám, sešívám a všívám!

Řekni jehlo naostřená, proč metráž mi pokoj nedá, a proč mě šití tolik láká?

Proč šťastná jsem když poslouchám, jak jehla na látku ťuká, steh za stehem, steh za stehem.